Božena Němcová

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Němcová, byla česká spisovatelka. Narodila se 4. února 1820 ve Vídni a zemřela 21. ledna 1862 v Praze. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.

Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.

Od roku 1826 do roku 1833 navštěvovala školu v České Skalici.

Roku 1837 jí rodiče našli ženicha – Josefa Němce (1805 – 1879) a ještě téhož roku se vzali. Josef Němec pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a rodina se s ním stěhovala. Manželství nebylo šťastné.

Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími spisovateli. O rok později (1841) se přestěhovala do Prahy. Zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět stěhují z Domažlic. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest.

Roku 1853 byl Josef Němec odvolán z funkce, nejprve mu byl snížen plat na polovinu, později mu byl plat zastaven úplně. Josef Němec se proto ocitl bez práce a Božena Němcová hledala pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době napsala Babičku. Tehdy bydlela v ulici Ječná a později v ulici Na Slupi (v obou jsou pamětní desky).

Seznámila se s vydavatelem Moravských novin Františkem Klácelem, který její díla vydával, a se sestrami Rottovými (Karolína Světlá a Sofie Podlipská).

Roku 1853 zemřel její syn Hynek, po jeho smrti pokračovaly neshody s manželem. Josef Němec podal dokonce návrh na rozvod, který však později stáhl.

V této době se Němcová sblížila s májovci. Jinak se Božena Němcová stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).

Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).

Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její muž byl pohřben v Táboře.